10 inspirací na skvělou beletrii
Poslední rok dva si musím motivační a rozvojové knížky dávkovat. Nějak jsem se jich přejedla.
Začínají se objevovat alergické příznaky na to, když mi někdo nějakou myšlenku moc cpe. Když je někdo moc přesvědčený o své (jediné) pravdě. Když mu v předávání mouder chybí pokora.
Tak se pouštím do vod beletrie a zjišťuju, že je mi tam líp.
Hlavní myšlenky nejsou tak koncentrované. Knížka mi nechá prostor, abych si z ní vytáhla, co je mi milé.
Tady je výběr z těch, které jsem nedávno četla a doporučuju:
Babička pozdravuje a omlouvá se (F. Backman)
Zvláštní smutek citrónového koláče (A. Bender)
My (J. Zamjatin)
Pěna dní (B. Vian)
Zlodějka knih (M. Zusak)
Šest podezřelých (V. Swarup)
Analfabetka, která uměla počítat (J. Jonasson)
Kavárnička v Kábulu (D. Rodriguez)
Chybíš mi (H. Coben)
Dívka v pavoučí síti (D. Lagercrantz)
A tady jsou mé komenty k jednotlivým knížkám
Babička pozdravuje a omlouvá se (F. Backman)
Elsa má babičku, kterou by si každý přál. Na tajňačku kouří, kleje a hází po policajtech psí hovínka. Na začátku knížky sice umře, ale její humor a životní nasazení se promítá až do poslední stránky.
Můj osobní objev roku. Už se těším, až se dostanu na další autorovy knížky.
Zvláštní smutek citrónového koláče (A. Bender)
Obyčejná knížka o neobyčejné holčičce, která jednoho dne ochutná maminčin koláč... a najednou jí je jasné, že maminka podvádí tatínka.
Některé superschopnosti byste prostě radši neměli.
Navzdory nadpřirozené zápletce je příběh napsán strašně lidsky, vnímavě. Je plný pocitů a tím, jak se s nimi člověk vyrovnává.
My (J. Zamjatin)
Knížka stará, prastará, ale jako by ji autor psal dneska.
Vize společnosti podobná té orwelovské. Anonymita, odcizení, univerzálnost. Až z toho běhal mráz po zádech.
Pěna dní (B. Vian)
Povinná četba, ke které jsem dorostla až po třicítce. Když si přečtete Viana, začnete trpět depresí, že už v životě nemůžete napsat jakýkoli text, protože by prostě toho jeho nebyl hoden. Kromě mistrovské a nevšední práce s jazykem mě zaujala také aktuálnost některých témat - třeba když si hlavní hrdina hledá práci. Je to až skoro děsivá paralela dneška, kdy mnozí z nás chodí do práce, která nedává smysl a přesto se musí podrobovat miliónům regulí, které mažou jeho osobnost.
Zlodějka knih (M. Zusak)
Dobře napsaný, lidský příběh, skvělá stylistika.
Pro mě byl nejzajímavější způsob vyprávění - hlavním vypravěčem je totiž smrt. Smrt s osobitým smyslem pro humor.
Clovek se musí chtě nechtě smát, když si uvědomí, jak paní Smrtka na to naše plahočení tady na zemi kouká.
Šest podezřelých (V. Swarup)
Swarup je mj. i autor knižní předlohy pro Milionáře z chatrče. Umí napsat čtivé texty a detektivka Šest podezřelých by byla krásné téma pro zfilmování.
U mě se knížka umístila v seznamu hlavně proto, že na pozadí detektivního příběhu jste v Indii. Cítíte ji, žijete ji. V celé její kráse i ošklivosti.
Analfabetka, která uměla počítat (J. Jonasson)
Opět mistrovsky napsané, navíc s notnou dávkou humoru.
Pokud chcete odpočinkovou knížku, Analfabetka je to pravé.
Kavárnička v Kábulu (D. Rodriguez)
Ctivý, dobře vystavěný příběh s pěti rozdílnými ženskými hrdinkami, z nichž každá bojuje se životem svým vlastním způsobem.
Knížka vám dá okusit z atmosféry v Afghánistánu. A vám třeba dojde, že být vdovou čekající miminko v Čechách je vlastně ještě dobrá varianta. Kdybyste totiž žila v Kábulu, musela byste se skrývat, aby vás neprohlásili za děvku a dítě vám nesebrali.
Chybíš mi (H. Coben)
Ten chlápek píše prostě dobře.
Krimi, kterou přečtete a za měsíc nevíte, o čem byla. Ale to není důležité. I takové knížky jsou ptořeba.
Dívka v pavoučí síti (D. Lagercrantz)
Byla jsem zvědavá, jak se pokračovatel Stiega Larssona popere se čtvrtým dílem Milénia. Moc šancí jsem mu nedávala. Ale ten chlapík to zvládnul víc než dobře.
Těším se na filmovou verzi, jestli bude.
